Ke své kuchyni mám více než srdečný vztah.
Z fotografií určitě pochopíte, proč.

Kuchyň jsme nechali vyrobit ze skutečného dřeva. I pracovní desky jsou dřevěné – ze začátku jsem měl strach, jak budou trpět u dřezu vodou a jinde poškrábáním a politím, ale po dvou letech jsme jen některá místa trochu přejeli smirkovým papírem a znovu napustili olejem, takže můžeme pohodlně servírovat pro deset návštěvníků a jídlo nevystydne. Podlaha kuchyně je dřevěná, neopravovaná, jen jsme nechali udělat repliky barokních okenic tam, kde bývaly.

Portugalské azulechos se staly vítanou kořistí z našich cest, zvláště s motivem vinobraní. Po kuchyni jsou také rozvěšená olivová servírovací prkénka z Itálie. Měděné nádobí, mlýnek po babičce a kořenky jsou umístěné na barokních trámech, které jsme zachránili před vyhozením při renovaci části krovu. Stačilo přitesat, naimpregnovat, koupit skoby a patinovat je a máme poličky, které nám návštěvníci závidí.

Kořen vinné révy jsme uzmuli ve Francii v Chateauneuf du pape, milovaném městečku Miroslava Horníčka.

Italský strojek na těstoviny nezahálí, je přidělaný stabilně, protože stačí deset deka italské semolinové mouky, české vejce a trocha soli a čerstvým těstovinám se nic nevyrovná.

Toskánský soudek na vin santo, tedy svaté víno, dezertní víno, které se vyrábí tak, že se sklidí hrozny a na dva měsíce pověsí ve stodole, teprve pak se lisují. Tohle víno nezraje ve sklepích, ale na půdách, aby prošlo fází horkého italského léta. Úžasné jsou obruče soudku, které jsou také ze dřeva.