je jedno z největších vín Itálie. Tradiční malý producent Baricci je jedním z 26 zakladatelů Asociace brunella, kteří v roce 1967 začali dbát na výjimečnou kvalitu.

Jen on sám produkuje ročně 12 000 lahví brunella a 18 000 lahví Rosso di Montalcino, které je určeno k okamžitému pití. Také na brunello není už třeba čekat 15 či více let, až správně dozraje v lahvích. Dnes se lahvuje několik let po sklizni a je možné je pít i uložit, vše podle rozpoložení majitele. Tak velké víno ovšem zaslouží řádnou péči, to znamená je třeba je dekantovat alespoň dvě hodiny před pitím. Ideální je k červeným masům, pečením či vyzrálým sýrům. Mělo by se podávat při teplotě 18- 20 stupňů celsia. Značka DOCG na lahvi je zárukou, že se jedná opravdu o vybranou a obecně přijímanou odrůdu. Přiznávám bez mučení, že všechny naše cesty do Montalcina končily fiaskem – nikdy jsem si nevybral pořádné brunello, které by mi skutečně chutnalo. Také poměr cena/výkon se mi nezdál spravedlivý. Jeden z mých přátel vyběhl z tamní vinotéky s výkřikem „Za půl hodiny jsem propil 50 euro a vůbec nejsem opilý!“

Nicméně za tohle víno ručím. Má rubínovou barvu, je vyráběné tradičním způsobem a lze o něm říci, že je rafinovaně elegantní. Zraje 36 měsíců na sudu, pak 8 měsíců v lahvích. Je vlastně jedním z klonů odrůdy Sangiovese. Uložení mu jen prospěje. Sám jsem kdysi dostal lahev třicetiletého brunella, který prý stálo tolik co měsíční plat římského řidiče autobusu. Bylo mi doporučeno ještě víno uložit a čekat. Nicméně se mi zdálo,že při delším čekání by mi ho mohli lít už jen trychtýřem do dominikánské hrobky a tak jsme láhev otevřeli. Bylo báječné a možná i proto vše, co je k dispozici v montalcinských vinotékách, mne zklamalo. Brunello od Baricciho se úspěšně pokusilo o malou rehabilitaci své proslulosti.