„Vidět a být viděn“ jako by bylo heslem řady návštěvníků této malostranské kavárny, která ovšem není jen kavárnou, ale i restaurací. Podnikatelé, vysocí státní úředníci a politici od samého rána zaplňují všechny stolky, takže chcete-li si sednout bez předchozí rezervace, je nejlépe volit čas kolem třetí či čtvrté odpolední.

To se kavárna nadechuje před dalšími davy hostů a vzpamatovává se z dosavadního ruchu, který připomíná mraveniště.

Ovšem s tím rozdílem, že mravenci neřičí do mobilů všemožné důležité pokyny, aby si ostatní v okruhu patnácti metrů všimli, že je tu pan Důležitý. Druhou možností, jak na sebe upozornit, je dát si jednu z nabízených variací snídaní – francouzskou, anglickou, savoyovou a nebo dokonce zdravou. O složení posledně jmenované se raději nezmiňovat. Jsou to spíš pochutiny pro koně, než pro člověka. Je pochopitelné, že pan Důležitý je v balíku, takže ani zlomek vteřiny nezaváhá, když k snídani objednává tři druhy kaviáru a decinku šampaňského Dom Perignon z roku 2004 – ten lok stojí bratru přesně 700 korun, ale když chcete dát najevo kým jste, pak nemůžete hledět na peníze.

Pod novorenesančním stropem z konce 19. století tak je neustále rušno, kromě výše zmíněného kaviáru si můžete připomenout Francii a její kuchyni českými šneky a říčními raky, které tu umí opravdu exkluzivně připravit. Celkově však jsou ceny ne zcela přímo úměrné kvalitě jídel a jejich úpravě.

Po lehkém obědě, kdy je vaše kapsa lehčí o nějakou tu tisícovku je nutné dát si dezert. Všechny jsou velmi dobré, přece však doporučím variantu vídeňského sachru, totiž dort Savoy. Vláčný, proložený marmeládou s kousky ovoce je opravdu chutnou tečkou za návštěvou.

Máte-li chuť trochu experimentovat, zkuste rakytníkovou či kopřivovou domácí limonádu. Pečivo je z vlastní pekárny, ač tak nevypadá. Necítíte-li se schopni utratit velké peníze, vychází nabídka denního menu vstříc pokrmy v cenovém rozmezí 150- 200 korun.

Pro Čechy, zvyklé na závodní kuchyni, je to nabídka víc než uspokojivá, pochopitelně v neporovnatelné kvalitě. Je tu rozsáhlý čajový lístek a ovšem ještě objemnější vinný list.

Hezké je, že přes nabídku francouzských a italských vín je velmi bohatě zastoupena okolní Evropa – Německo, Rakousko a pro domácí vína a to i z oblastí českých mají tamní someliéři neskrývané sympatie. Jedinou potíží je ten sloupek vpravo. Ceny moravských a českých vín jsou zkrátka nemístné, snad se počítá s tím, že si je jako kuriozitu objednají bohatí cizinci.

Z Café Savoy se zkrátka stala kultovní záležitost, takže poklidné dvě hodinky tam rozhodně nestrávíte. Ale ocitnete se na chvíli ve velkém světě dneška, který brnká na nostalgickou strunu monarchie a první republiky.