Vždycky jsem se domníval, že sportovní komentátoři a novináři vůbec jsou nakaženi nějakým virem divoké jazykové květeny. S potěšením zjišťuji, že se nákaza šíří i do oborů, které jsem druhdy považoval za docela seriozní, například do gastronomie a enologie. Pominu překlady vinných etiket, které v Latinské Americe zřejmě pořizují příslušníci české menšiny, na nichž se projevuje těch 80 let bez kontaktů s vlastí. Není se potom co divit, že se dočtete půvabnou informaci: „Toto víno je dobré k ležení.“ Kouzlo nechtěného vede mou představivost ke všem možnostem této nabídky.

Ale i vinaři u nás mají svá jazyková zákoutí. Na jedné z lahví v naší domácnosti mne upoutala informace,že „Víno vhodné k snadnému pití.“ Snad to není jen konstatování, ale jakési lákadlo, podobně jako člověka jeden z obchodních řetězců zve na slogan „Luxus pro každého“.

Nejdivočejší květy jazykové však pocházejí v tomto oboru od someliérů, tedy od znalců vína a jeho snoubení se s pokrmy. Cožpak byste mohli odolat a neochutnat, když vůně sauvignonu je popisována jako „kočičí moč na angreštovém listu“?

Letošní leden byl ovšem ve znamení jiného přístupu k českému jazyku. Ocenil jsem, jakým způsobem a s jak jemným rozlišením dokáže náš jazyk podprahově dodat ten kýžený směr našim myšlenkám. Jeden kandidát na prezidenta pije, zatímco druhý je opilec. Jeden dělá vtipy, zatímco druhý je vtipný. Snad v tom shonu a hluku ani nezaznamenáme, co nám vlastně který výrok zasune do našeho podvědomí.

Z toho výše uvedeného dovozuji, že čeština může být hroznou zbraní hromadného ničení. Podobně, jako se říká, že někteří lidé by na svůj jazyk měli mít zbrojní průkaz, bych podnítil ministerstvo obrany, aby do své výzbroje zařadilo i užívání českého jazyka. Zřejmě už na tom pracují, protože u nás nedávno byl na návštěvě jeden z nejmladších a nejchytřejších generálů armády. Byl pozván na večeři a vědouc, co se patří, přinesl malý demižónek zahraničního vína. Vína, o němž lze spíš mlčet, než něco prohlašovat. Zřejmě zaznamenal naše letmé pohledy a můj vděčný výrok „Dáme to do kuchyně“, protože na další návštěvu přinesl raději koňak.