Proměna restaurace Brasileiro přinesla své plody. Zdá se, že je již trvalá a úspěšná. Hluboko pod komplexem domů staroměstské radnice v Praze je několik dnes sklepních místností, které prošly šťastnou úpravou.

Skýtají návštěvníkovi v centru Prahy zajímavou atmosféru, umocněnou decentní výbavou interiéru. Přístup personálu je od úvodního hledání místa až po rozloučení vzorový. Zájemce má možnost v podstatě dvou velkých variant: buď si dá jen to, co nalezne na salátovém baru, nebo za jednotnou vyšší cenu pokračuje ochutnávkou všech možných druhů hovězího. „Sněz co můžeš“ má vypracovanou strategii, kterou neznalý konzument neprohlédne od počátku. Vrhne se k salátovému baru a neodolá křepelčím vejcím, nabídce suši, salátům slaným i sladkým, zapékaným lilkům, plněným rajčatům, tataráčkům z lososa a další přemíře pochutin. To je však všechno teprve začátek, zatímco u řady návštěvníků je to spíš začátek konce. Když pak dojde na ochutnávky hovězího, oči by jedly, ale žaludek už nemůže. Zvláště nabízí-li personál vše v rychlém sledu. Nezbývá, než aby návštěvník vstoupil do podniku náležitě proškolen a s pevným rozhodnutím zdolat jen to, co opravdu chce. Ceny velkého menu i salátového baru jsou ještě během dne do osmnácté hodiny sníženy o stokorunu, aby se nápor zájemců rozložil do celého dne a nesoustředil se jen na večer. I tak je lepší ovšem místa rezervovat, nechcete-li sedět v kouřem páchnoucí kuřácké části.

Na centrum Prahy nejsou ceny nijak závratné, tři stovky za salátový bar, eventuálně šest set za kompletní služby zdůrazňují, že poměr cena/výkon jsou tu ideálně nastaveny. Vína ovšem, ať už po skleničce, nebo v lahvi, z celého světa, ale velmi zajímavé i latinoamerické provenience jsou dobrá, ale účet rychle letí vzhůru. A pít k tak dobrému masu vodu se skutečně nehodí. Maso je připraveno tradičním způsobem „churrasco“ na speciálním grilu. Kousky a kusy masa, ale i ananas se opékají na špízu, který pak obsluha celý přinese a obchází stoly a ukrajuje dle přání zákazníků. Ti mají k dispozici terčík z jedné strany zelený, z druhé červený, aby zelenou barvou dali znamení, že může následovat další kolo, nebo červeným, že se zdrží konzumace. Všechna masa jsou skvěle připravená, ochucená a obsluha hostům stručně vysvětlí, co vlastně jedí. Rychlý sled dalších a dalších ochutnávek je ovšem nastaven tak, aby tento nápor vydržel jen koncesovaný žrout. Z pestrosti nabídky i nových a nových koleček ochutnávky se za chvíli hostům dělají mžitky před očima, možná však to lze přičítat i přeplněným žaludkům. Neviděl jsem sice nikoho z přejezení upadnout do bezvědomí, ale dovedu si to živě představit.

Spořádat vepřové klobásky, kuřecí srdíčka a prsa, kýtu z přeštického vepře, kousek panenky, jehněčí kýtu a propracovat se až k hovězí kýtě,  loupané pleci, pupku, svíčkové, krku či hrbu brazilského býka vyžaduje pevné rozhodnutí a čtyři žaludky. Snad to není pomluva, že jedinou destinací, kde byl tento typ restaurace neúspěšný, bylo Brno.  Tamní návštěvníci se prý dokázali natolik přemoci, že za svých šest stovek se najedli vždy na několik dní dopředu a restaurace tam musela svou činnost jako prodělečná ukončit. V každém případě pražská provozovna pod Staroměstskou radnicí si zaslouží návštěvu i opakovanou, aby člověk zužitkoval své zkušenosti a ochutnal opravdu veškerou nabídku.