Nebývale chutná varianta pizzy z oblasti Sieny je il ciaccino. S prvním jsme se setkali v podobě placky potřené bešamelem a pastou z černých lanýžů, nahoře ještě salámy a prosciuto v naší tradiční stravovně Il forcillo v Sinalunze. Jak předkrm to nemá chybu, jen si člověk říká, že si vezme jeden dílek a ostatní si nechá zabalit s sebou a pak sežere vše, co je na talíři.  Doma jsem konečně našel správný název i recept na ciaccino, které se dělá plněné většinou mozzarellou a sušenou šunkou.

Můj pokus měl dobré těsto, bál jsem se soli, takže neváhejte dát skutečně celé množství, já to vyřešil tím, že jsem hrubozrnnou sůl poházel nahoru, včetně rozmarýnu.

Druhou chybu jsem udělal při pečení, strachoval jsem se, aby těsto nebylo moc vysušené – v Itálii je to ideál pro moje umělé zuby, tady těsto bylo výborné, chutné, ale nahoře sotva se červenající, ostatně za hodinu vlastně ciaccina změkne.

Recept:

  • 400 g mouky (00)
  • 3 lžíce oleje
  • půl kostky kvasnic (10 g v Itálii), u nás tedy 4,2 g kostka, takže celá
  • šálek vlažné vody
  • 1/3 sklenice mléka a trochu cukru na rozdělání kvásku
  • 1/2 lžíce soli.

Vše zadělat do kompaktního měkkého těsta, vyválet na vále, konzistencí se těsto podobalo trochu těstu na vánočku, tedy řidší. Pak kynout minimálně hodinu, lepší však hodinu a půl. Uděláme dva pláty, spodní dáme na olejem vymaštěný plech, na rozprostřené těsto přijde olej, šunka na kousky natrhaná a mozzarella, může tam být i jiný sýr. Horním plátem přikryjeme a zmačkneme okraje, necháme minimálně 10 minut po plnění odpočívat. Pečeme v troubě 170 stupňů 40 minut, nebo 200 stupňů 20 minut, na horní plát ještě postříkáme olej, já tam dal sůl a rozmarýn.