Když jsem začínal pronikat do tajů dobrého vína, objevil jsem u Dolních Kounic na Moravě jedno úžasné vinařství, které používalo etiketu vymyšlenou panem profesorem Svobodou, slavným uměleckým knihvazačem. Byla na ní gotická klenba a nápis „Rosa coeli“, tedy „Růže nebes“, název dolnokounického kláštera, který se zachoval už jen jako torzo. Slibný název měl i slibný obsah. Frankovka z Kounic byla a je podobným pojmem, jako rakouská frankovka z Burgenlandu. Vinařství obhospodařoval tchán a zeť, pánové Trpělka a Oulehla. Oba výrazné osobnosti, nejen s dobrým jazykem na víno, ale s překvapivě dobrým jazykem na vyprávění příběhů či glosování nejrůznějších situací. Chtěli-li vyjádřit, že se jedná o opravdu špičkové víno, naprosto neopakovatelné kvality, zaznělo, že to je víno, které „se dává zasloužilým družstevníkům kapátkem na špičku jazyka“. Pochutnával jsem si tedy u nich dvojnásobně – na víně, i na způsobu jejich vyjadřování.

Bylo to ovšem ještě za časů státních hranic, překročitelných jen za asistence celníků a pracovníků pasové kontroly. Dlužno podotknout, že zvláště celníci nedalekého Rakouska se svou protivností zcela vyrovnali celníkům bývalé NDR. Na jednoho takového narazil i pan Trpělka, který v relativně svobodných porevolučních časech jel autem přes hranice ke známým na svatbu. Co asi může vzít za dárek schopný vinař? Uhodnete – vzorky svých nejlepších vín. Byl jich plný kufr auta.

Zastaven na hranicích byl dotázán komisním celníkem zda má něco k proclení. Tedy větu ze všech jazykových příruček zcela běžnou. Však také většina učebnic na ni uváděla i odpověď „nikoliv, nemám nic k proclení“. Stejně odpovědi se dostalo i zbytkově monarchistickému úředníkovi. To jej ovšem neodradilo od dalšího zkoumání: „Vezete nějaké cigarety?“ „Nikoliv,“ pravil předpisově pan Trpělka. „A co alkohol?“ vyzvídal celník. „Také ne.“ „Otevřete, prosím, kufr,“ zavelel obtěžovatel. Pan Trpělka bezelstně otevřel kufr a na celníka vykouklo několik desítek lahví. Pod tímto dojmem položil poslední otázku: „A toto je co?!“ „To je víno,“ pokojně vysvětlil pan Trpělka. „Tedy vezete alkohol a ještě v nadlimitním množství,“ konstatoval nedočkavě úředník. „Jaký alkohol?“ zděsil se pan Trpělka. „Víno přece není alkohol, víno je potravina!“

V tom okamžiku došlo k zázraku. Celník zavřel oči i kufr a pravil: „Tak šťastnou cestu.“

A z toho vidíte nejen, jak je důležité znát cizí jazyky, či laskavě hovořit s úředníky, ale hlavně jak je nezbytné prosté skutečnosti správně pojmenovat.