Brada Pitta nepřipomínám ani vzdáleně. I můj středně pokročilý věk mne řadí do kategorie, která v seznamovacích inzerátech už téměř nebývá uváděna. A přece i tak se člověk může stát žádoucí osobou. Důležité je, aby obdivu nepodlehl a střízlivě zvážil, kde asi jsou jeho kořeny a důvody.

Chodívám si kupovat jeden ze svých kuchařských populárních časopisů do jisté prodejny novin a tabáku v Brně. Je to už snad poslední místo, kde časopis Beverage a gastro bývá k sehnání. Jest to dvouměsíčník a tak zahájení prodeje není vždy zcela jasně stanovené. Odešel jsem tudíž onehdá s jistým zklamáním, že nové číslo měsíc po údajném vydání stále ještě v prodejně nemají, ale také jsem odcházel s nadějí, že příště už bude k mání. Za týden jsem tedy znovu zkusil štěstí. A usmálo se na mne v podobě známé paní prodavačky, která už ve dveřích volala: „Já na vás myslela, moje kolegyně dala ten časopis jinam než bývá a tak vám omylem řekla, že není. Tak se doufám na nás nezlobíte, máte ho tu připravený.“ S potěšením jsem poděkoval za tak vzorné služby a dáma se se mnou dala do lehké konverzace. „Vy jste z oboru?“ poptala se. „Ale kdepak,“musel jsem s barvou ven. „Já jsem jen amatér, který rád vaří a tak si kupuji tenhle časopis pro inspiraci.“ Dáma pokývala hlavou a vzdychla: „Jémináčku, mně to vaření vůbec nebaví. Vás tak mít doma, to by bylo něco…“ A významně se odmlčela.

Mohl jsem v tu chvíli říci ledacos, nicméně na jazyk se mi drala blesková odpověď: „No, to já tedy říci nemohu…“ Ale včas jsem se zarazil, uvědomiv si, že mluvím s dámou a křesťanská výchova mi velí lidi nezarmucovat zbytečně. Cosi neurčitého jsem zablekotal a vycouval ven. Tam jsem se v duchu sám pochválil, jak jsem hodný, laskavý a vůbec měkkosrdcatý. Nezkazil jsem své bližní den ani svou pochybnou vtipností.

Když jsem šlapal směrem k Zelnému trhu, uvědomil jsem si, že mi cosi podstatného na celé situaci vadí. Květ mé pýchy na vlastní laskavost rychle uvadl, když jsem si uvědomil, že kdesi v podvědomí vězela informace z televizních zpráv z minulého roku. Tam totiž reportér představil vzácnou ženu-hrdinku, jíž nebyl nikdo jiný, než „moje“ paní prodavačka. Tehdy ji v prodejničce přepadl mladý lupič s pistolí a chtěl po ní tržbu. Skončil v nemocnici, protože ta dáma ho zdolala smetákem.