Japonská restaurace v podzemí hotelu Diplomat v Dejvicích nevyniká ani tak úžasným architektonickým prostředím, jako pochoutkami, které z naprosto čerstvých surovin nabízí tamní kuchaři. Půvabné japonské číšnice s úklonami roznášejí objednaná jídla, český návštěvních si tam připadá až trochu nepatřičně, protože naprostou většinu zákazníků tvoří rodilí Japonci. Myslím však, že tím je zaručena originalita pokrmů, které si nehrají na japonskou stravu, ale skutečně jí jsou.

U vchodu je mistička se saké na uvítání návštěvníků a mistička se solí na odhánění zlých duchů. Jídelníček plný velmi inspirativních laskomin: k předkrmům patří tofu na všechny možné způsoby, snad proto jsem dal přednost koláčkům z chobotnice s ústřicovou omáčkou a neprohloupil jsem. Tofu se sušenou rybou, s jarní cibulkou, se sardinkami, či špenát a omelety jsou jistě žádané, ale přece jen poněkud běžnější, než kuličky – koláčky plněné chobotnicemi. Vedle polévky z miso pasty ze sojových bobů jsem ochutnal i čistou rybí polévku, v níž byl dobrý svítek, houby, řasy a krabí maso. Vynechal jsem sashimi – syrové plátky ryb a pochutnal si na suši, nicméně jejich zvětšenina, rýžová rolka plněná vejcem, krevetami, krabem, dýní, okurkou a ředkví překonala očekávání. Vše jsem hojně zapíjel kurokirishimi a lichikem s ledem. Přehled místních specialit jsem završil objednávkou mísy pšeničných smažených nudlí s vepřovým masem, sépií, zeleninou a yakisoba omáčkou. To byl kámen úrazu. Nikoliv v chuti, ale v množství. Opatrně jsem se rozhlížel kolem a zjistil, že se skutečně jedná o porci pro jednoho. Dlužno říci, že neúspěšným žroutům personál bez přesvědčování nabízí možnost zabalení pokrmů a odnesení s sebou.

Je vlastně otázka, zda je v této restauraci něco hodno kritiky. O ne zcela architektonicky uspokojivém prostředí jsem už psal, snad hudba může být trochu tišší a možná méně „západní“, návštěvník by ocenil nějakou ukázku japonského folkloru. Nejvíc mne ovšem vadilo, že internetové stránky neodpovídají tak docela skutečnosti, zvláště v oblasti otvíracích hodin. Těší-li se podle oficiálních stránek návštěvník na oběd od pondělí do soboty od 11 30, jaké jeho zklamání, když přijde právě v úterý, kdy je zavírací den, ostatně i na ceduli před restaurací uveden až na posledním řádku. Nicméně opakovaná návštěva stála nepochybně za to.