V podvečer tu a tam zabloudí do Ambixu cizinec, obdivující krásy malostranské.
Tržbu nepřinese bůhvíjakou, ale někdy nám je odměnou příběh.

Tuhle do lokálu suverénně nakráčeli dva roztomile vypadající staroušci, navzájem se podpírající. A hned anglicky spustili na Pepého, že by si něco dali. Měli dokonce i velmi přesnou představu, kterou vyjevila paní manželka: moravské, růžové, suché, perlivé a dobré víno. Přání zákazníka je nám rozkazem, pokud odpovídající víno nemáme, ruče si ho vymyslíme. Tentokrát to ale nebylo nutné. Ve sklepě odpočívá několik lahví moravského růžáku, přesně perlivého a suchého, jak si dáma představovala. Byl vyroben k výročí ukončení druhé světové války a jako pocta generálu Pattonovi, jehož jméno na vinětě nese.

Pepé odkvačil do sklepa a já zaslechl, že se ti dva baví mezi sebou německy. To tak bývá u Němců, kteří jsou kulturně a diplomaticky na výši, že v naší zemi raději mluví anglicky. Chápou, že němčina nezní Čechům jejich generace tak docela neutrálně. Dal jsme se s nimi do řeči a oni mi tuhle svou ohleduplnost potvrdili. Mezitím se vrátil nic netušící Pepé ze sklepa s lahví a jal se ji vychvalovat. Vyjmenoval všechny kýžené vlastnosti, přesně ty, které si ona dáma přála a jako bonus dodal, že se víno jmenuje Patton a bylo vyrobeno k výročí vítězství nad nacismem. Dáma zřetelně ztuhla a optala se, zda bychom neměli nějaký moravský ryzlink. Měli jsme a dodali a prodali. Dvojice si nechala láhev otevřít a odebrala se ven. Pepé s lítostí zíral na generála Pattona, protože už je třeba jej prodat a z obchodu sešlo. „Jsi truhlík“, uvádím ho do obrazu,“ ten chlap je Němec a bojoval u Stalingradu a ty mu chceš prodat Pattona!“

Teď je tedy z moravského růžáku víno s příběhem, frčí mezi odbojáři.


Ambix je naše „domovská“ vinotéka na Malé Straně.