Kniha slavného Anthelme Brillat- Savarina, s podtitulem „Kniha milovníků dobrých jídel“ jistě nechybí jako teoretická výzbroj v knihovničce každého gurmeta, který ví, že je rozdíl mezi ním a gurmánem, neboli žroutem. Gurmet vychutnává jídla, dovede je ocenit, je milovníkem, nikoli množstevním spotřebitelem. Jeho konzumace vína není založena na principu sacího bagru. Ve smyslu Brillat-Savarina (1755- 1826) ví, že „u stolu je jediné místo, kde se první hodinu nikdy nenudíme“. Čtenáře možná trochu překvapí ona zvláštní směs vědeckého přístupu a anekdot, kterými autor ilustruje své závěry. Začneme nejen téměř lékařským či psychologickým popisem smyslů, chuti, jako jedním z nich a budeme se prodírat houštinami úvah o labužnictví, jeho definování, vlivu, až se dostaneme konečně k něčemu stravitelnějšímu – k pokrmům. Kapitolky nadepsané „Finanční význam krocana“, „O erotické síle lanýžů“, či „Obtíže při přípravě dobré čokolády“ znějí víc než slibně. Přes přemítání o příčinách žízně, o konci světa, či vlivu labužnictví na manželské štěstí se dobereme kapitolky, která nám tvrdí, že není každý labužníkem, kdo jím být chce. Požitek u stolu pak autor rozděluje na rozkoš při jídle a rozkoš u stolu, aby se vrátil k vědecky pojatým kapitolám o zažívání, o odpočinku a spánku a snech. Jaký má střídmá strava vliv na sny a spánek, je více než zřejmé. Není možné pominout úvahy o otylosti, která nemusí být nutným následkem labužnictví. Hubenost, půst, vysílení a smrt tak trochu tematicky narušují příjemné a často úsměvné uvažování, nicméně do knihy patří, byť šlo o smrt z přejedení. Jak různé civilizace přistupovaly k umění kuchařskému tvoří další podstatnou část knihy. Dobrodiní hostinců je pak zakončeno jakousi směskou anekdotických vyprávění s gastronomickou tematikou. Současný čtenář může být krapet zmaten, nicméně předností knihy je, že se dá číst prakticky od kteréhokoliv místa, které nás tematicky v obsahu přitáhne.

Nemíním unavovat spanilomyslné čtenáře (kterých má můj blog daleko víc, než čtenářek) podrobnostmi, nechť každý kutá v tomto zlatém dole gastronomické klasiky sám. Je to poučné i zábavné i zajímavé. Přesně tohle už v 6. století po Kristu požadoval jistý svatý Augustin od každého kazatele a zvěstovatele evangelia. Já, aniž bych se s ním chtěl jakkoliv měřit, přidal bych ještě pro spolubratry kněze a biskupy požadavek stravitelnosti. Tedy toho, co říkají.