Liga destilatérů a kurzy hladovění
(Labužnické putování po Čechách a Moravě)
Autor: Milan Badal, vydáno v nakl. Sursum 2008.

Těžko recenzovat vlastní kuchařskou knihu, pokud by autor nebyl přesvědčen, že jde o kvalitní literaturu, která nesmí chybět v žádné knihovničce přičinlivé hospodyňky

Ale bez legrace – tyto příběhy vznikly jako projekt nabídnutý (a posléze odmítnutý, jak jinak) České televizi. Mým úmyslem bylo vtipným literárním přístupem upozornit na to, že i v naší zemi máme řadu specialit, které stojí za to vidět, jíst či pít. Během dvouletého putování tak vznikla řada textů, které v neúplnosti zachytily toto téma. Text jsem rozdělil podle ročních období. Vždy zachycuje jakousi malé povídkou téma a přidány jsou recepty, které spíše vše ilustrují a doprovázejí. 

Svatomartinská husa, hony na bažanty a otevřené vinné sklepy jsou provázeny recepty na husu podle krále Ludvíka Bavorského, receptem na pečeného bažanta a bábovku z červeného vína. Přiznám se, že nejraději mám pak popis skutečné venkovské zabíjačky, protože to byl neuvěřitelný zážitek – rota strýčků, bratranců a dalších mužských příbuzných mého kmotřence Pepého zpracovala během jednoho dne s přehledem dvě prasata. Mezi muži  mohla být jediná žena- Pepého maminka – která mohla míchat krev, protože má doktorát. Vzpomínka na Vánoce ve východních Čechách a jejich speciality je následována popisem návštěvy v malém pivovaru, setkáním s chovatelem šneků a jeho snem o výrobě univerzálního čisticího prostředku, povídáním o tradičním ivančickém chřestu či olomouckých tvarůžcích. Štramberské uši, účast na buchlovských slavnostech česneku se soutěží v plivání stroužků na dálku, pečení skutečného chleba v poslední parní pekárně či hořické trubičky jsou pro čtenáře inspirací nejen k vaření a pečení, ale třeba i k návštěvě a ochutnávkám unikátních potravin.  Moderně pojaté kůry v čokoládových lázních a výroba trdelníku je zakončena dosti neuvěřitelným ale pravdivým pojednáním o vědecké konferenci filozofické fakulty Masarykovy univerzity, kde vědci z nejrůznějších oborů přednášeli o víně ve středověké dietetice, kanibalismu a erotice v jídle, či fyzikálním kuchyňském modelu vesmíru.

Je to tedy jakási gastronomická vlastivěda, která měla mít další pokračování například v mrkvancové pouti v Polné, jabkancích u svaté Kateřiny, pardubickém perníku, šlapaném zelí v Mokrém  a dalších tématech, která jsem ovšem musel opustit pro, jak se kdysi říkalo, „pověření jinými úkoly“.

Přesto nezoufám a stále mám v hlavě a srdci touhu vydat knihu „Sto zázraků u sporáku – aneb Ze svatyně do kuchyně.“ Věřím, že až ono pověření jinými úkoly pomine (a řada lidí se snaží, aby tomu bylo co nejdříve), budu mít zase dosti času na zábavu, která snad potěší nejen mne a nejbližší okolí.