Jako čtenář anglické literatury jsem kdysi zahořel touhou pít navečer sklenku portského (při eventuální výhře na dostizích,nebo vzestupu akcií i lahvičku), pokuřovat dýmku a také okusit pravý anglický puding.

Bojím se, že v naší obchodní síti stále ještě existují sáčky s názvem „puding“, což je prášek do které je semleto kde co a z čeho jsme ve školní jídelně dostávali dobarvenou chvějící se hmotu, na kterou se káplo trochu šťávy, aby z toho byl „skvělý zákusek“. Podle mých zpráv je takový puding vlastně plodem druhé světové války, kdy se vyráběly náhražky kde čeho – umělý med, káva z melty či právě puding v prášku. Možná to takto opravdu vymyslel dr. Oetker, aby usnadnil hospodyňkám život, ale ručím za to, že se skutečným pudingem ten v prášku nemá nic společného, kromě názvu.

Na vysoké škole se mne pokoušela angličtinu naučit paní doktorka Hrubá, báječná skutečná „lejdy“, která mne vždy na mé nářky, jak jsem pitomý, povzbuzovala, že mám zato moc pěknou výslovnost. Tahle dáma nás pozvala a také naučila vařit puding, který pokryla šlehačkou a květy fialek (pro útlocitné- ty se nejedly, byly tam jen pro estetický dojem). Od té doby jsem zoufale sháněl pudingovou formu. Tu a tam se nějaká poněkud olezlá objevila ve starožitnostech. Jako jeden z revolučních plodů pro mne přibyla do kuchyně krásná měděná forma na puding. I kdyby se v ní nevařil, parády nadělá až fůru.

Vařit puding totiž vyžaduje nejen formu, velký hrnec s pokličkou, ale především trpělivost. Běžně se totiž vaří hodinu až hodinu a půl. Na to, kolik vzácných ingrediencí do něj nacpete, kolik píle a času mu věnujete, je výsledek žalostný: před vámi se chvěje báječná a chutná hmota, právě tak velká na to, abyste ji –s prominutím – sežrali za tři a půl minuty.Ale stojí to zato.
Neumím a ani netoužím uvařit pravý anglický vánoční puding s lojem, tak velký gurmet zase nejsem. Stačí mi uvařit některý z pudingů z kuchařky paní Sandtnerové.

Jak na to?

Sežeňte si máslo, cukr, vajíčka, vanilkový cukr, čokoládu na vaření, ořechy a strouhanku, nemáte-li po ruce piškotové drobečky. Takto se dopracujete čokoládového pudingu.

  • 5 dkg másla
  • 5 vajíček
  • 10 dkg cukru vanilka či vanilkový cukr
  • 8 dkg čokolády
  • 6 dkg vlašských ořechů
  • 5 dkg strouhanky či piškotových drobečků
  • 2 dkg másla, mouka na vysypání formy (nejlépe hrubá, dá se použít i strouhanka).

POSTUP:

Máslo, práškový cukr, žloutky a vanilkový cukr třeme – dle paní Sandtnerové-Janků půl hodiny, ale prostě do té doby, než je utřeno do krémova, zdatní a nedočkaví jedinci to zvládnou za 10 minut. Přidáme nastrouhanou čokoládu – ta se při strouhání pochopitelně díky statické elektřině lepí na struhátko, je možné ji „nastrouhat“ i nožem, jsou tam tu a tam větší kousky, ale nevadí. Pan přidáme nastrouhané ořechy či mandle. Osobně je raději potluču v moždíři, kousky nejsou tak ostré a neškrábou v krku. Současně se strouhankou přidáme z bílků ušlehaný sníh, vše opatrně promícháme a nalijeme do máslem vymazané a moukou vysypané pudingové formy.

Ta vypadá jak obrácená bábovka, má ale víčko. Plníme do ¾ formy, jinak nám puding vyleze ven do hrnce. V páře vaříme tři čtvrti hodiny- já tedy raději hodinu a špejlí zjišťuji, jaký je stav těsta. Jakmile se špejle nelepí, je vše hotovo. Zkoušejte ale opravdu až po tři čtvrtě hodiny, nemá smysl těsto ochlazovat odkrýváním poklice hrnce a pokličky formy. Vaření v páře provozuji jednoduše – dám formu na nahřívač knedlíků, celý hrnec přikryji pokličku a na mírném ohni vařím.

Puding vytáhneme, necháme trochu ochladit a jakmile se odloupne od okrajů formy, vyklopíme na talíř. Jíst se může teplý i studený, se sladkým sněhem, šlehačkou apod. Mně se dobře osvědčila i kysaná smetana a ostřejší konzervované ovoce, například maliny.