Nejdřív trochu povídání: jestli to všechno uvaříte a sníte, jak doporučují recepty – za 50 minut či hodinu, sníte jen zeleninový vývar. Skutečná ribollita, dle italského názvu je „ohřívaná“ polévka. Je to s ní podobné, jako s naším gulášem, musí se odležet, aby se dokonale prolnuly všechny chuti.

 

Do polévky se dává „co dům dal“, takže něco lze vynechat, něco přidat, každá kuchařka má svůj soukromý recept a ještě vaří z toho, co má po ruce. Je to k uzoufání, ale na druhé straně si člověk časem vytvoří svoji polévku, která mu chutná, zvláště je-li na nějakou ingredienci alergický, což je u mě česnek.

 

Trochu to připomíná zužitkování zbytků, zvláště v případě chleba, kde se doporučuje den starý. Já jsem dal měsíc starý bílý italský chleba, nevyhazuji ani zbylé skrojky, melu je a používán na zahušťování jídel, teď se skvěle hodily – nerozblemtaly se, ale nasály šťávu z polévky.

 

Ribollita se jedla prý klidně i vidličkou, tím se chce říci, že vody je tam pomálu. My ji měli v Tratorii Osseno v San Quirico dˇOrcia a byl to tak skvělý zážitek, že jsme si nechali zavolat kuchaře. Vyklubala se z něj kuchařka v mém věku s ještě méně zuby, než mám já a pravila, že to je děsně jednoduché. Prostě polévka, kterou vaří v zimě manželovi, když si odskočí domů z vinohradu.

 

Co je třeba do polévky:

Bílé fazole, bílý zavadlý či suchý chleba, olivový olej, parmezán a zelenina: povinně petržel, celer a mrkev, řapíkatý celer, řepa (možno vynechat), cavalo nero, tedy černá kapusta (není-li dávám normální kapustu, nebo se dá nahradit mangoldem), brambora (možno vynechat), rajče (oloupané), česnek, cibule, fenykl (možno vynechat), sůl, pepř, bazalka a tymián, pancetta (slanina – možno vynechat).

 

Nejprve na oleji osmahneme cibuli a kořenovou zeleninu, eventuálně s kousky slaniny, pak přidáme fazole, které jsme den předem namočili. Další ingredience  a nakonec kapustu na nudličky, bramboru, sůl, pepř a koření. Zalejeme vodou a vaříme asi hodinu až hodinu a půl do změknutí fazolí, které tvoří nejtvrdší složku zeleninové polévky.

 

Na dno zapékacích polévkových misek dáme kousky starého chleba, můžeme maličko zakápnout olejem, na to mix uvařené zeleniny, pak jsem maličko zalil zbylým vývarem. NEJÍST!!! Dáme do studena a druhý den před obědem do každé misky nastrouháme nahoru parmezán, podle chuti zakápneme olejem a bez míchání prohřejeme téměř k bodu varu, prostě aby to nevařílo,ale aby nám to spálilo hubu, když to ochutnáváme.

 

Přestože je to zelenina, která se mi hnusí, zvláště v kouscích, je to skvělá polévka, docela vydatná a sytá, počítejte, že dalších svých šest obvyklých chodů nedáte, když ji sníte.