Česká kuchyně nikdy nepatřila mezi trháky gastronomie. Přesto však nelze tvrdit, že by tu nebyla tradice, ze které by bylo možné vycházet. Chlebíčky od Paukrtů, brněnské prvorepublikové kavárny, nebo kuchařka od Magdaleny Dobromily Rettigové skutečně patří k silným pojmům.

Kultura stolování však v posledních několika desetiletích prošla degradací do podoby, kdy se víno mění na oblíbeného „polejváka“, pivo na nápoj hospod IV. cenové skupiny a káva v českého „turka“. Stravovací návyky jsou na tom pak mnohdy podobně: bezzápachové univerzální omáčky, polévky z pytlíku a mnoho dalších předpřipravených polotovarů.Že česká kuchyně může být i velice atraktivní, chtějí své hosty přesvědčit v pražské La Degustation Bohême Bourgeoise.

Šéfkuchař Oldřich Sahajdák přišel s konceptem restaurace, založené na vysoce kvalitních místních surovinách, připravené v miniaturních vzorcích, zaměřené na gastronomický prožitek. To je rozhodně kladná snaha.

Nabídka v podobě dvou degustačních menu – šestichodové Dégustation Boheme Bourgeoise (2 150 Kč), dvanáctichodové Dégustation du Chef (3 150) – však může na mnohého návštěvníka působit nelogicky. Za další příplatek si může strávník k pokrmům napárovat i vína (1 350, resp. 2 100 Kč), nebo si jen vybrat z rozsáhlé vinné karty, která nabízí lokální kolekci z moravských (od 485 Kč), českých (od 495 Kč) a okolních zemí; zařazených do vinné karty pravděpodobně na přání zahraničních návštěvníků.

Díky otevřené kuchyni může zákazník pozorovat, zda kuchař přípravu jídla nešidí. V kombinaci s neustále se mihotající obsluhou pak vše působí jako seřízený hodinový stroj, něco jako Hrabalův hotel Tichota. Přesto jsem si v průběhu návštěvy všiml, že se několikrát obsluha jakoby zasekla a shlukla na jednom místě. Pozornému návštěvníkovi však takové klopýtnutí spíše připadne jako milé vybočení z jinak dokonalé rutiny, než jako něco nepřístojného.

Obsluze naopak zazlívám, že mi při příchodu nenabídla žádný nápojový lístek – jarní večer byl poněkud chladný a já poněkud naivně kývl na empatickou nabídku číšníka k vypití „čaje na zahřátí“. Čaj skutečně zahřál, při placení (108 Kč) pak dokonce i zhořkl. Raději nedomýšlet, s jakými bych odcházel pocity, kdybych si takhle naslepo vybral z vinného lístku třeba některé průměrné italské víno – které se tu cenově nachází v několikanásobně vyšších relacích, než je běžný maloobchodní prodej.

Celkově je zapotřebí uznat, že po gastronomické stránce je koncept restaurace zdařilý. Jídla jsou zajímavá, pečlivě připravená a suroviny opravdu znatelně kvalitní a chutné. V tomto ohledu u mě zcela jistě zvítězila kombinace třeboňského pstruha, brokolice, mandle a kedlubny. Některé kombinace jsou pak na první pohled známé, buď z domácí kuchyně, jako třeba brambory s kefírem a škvarky, nebo celer s tvarohem a máslem. V podání místních kuchařů však působí jako do detailu propracovaný umělecký předmět, ale při vzpomínce na „babičkovské varianty“ těchto jídel jsem se musel bavit myšlenkou, co by mi na podobnou kreaci řekli venkované. Daleko lépe by se tam asi vypořádali s opravdu solidní hroudou telecího brzlíku, který přišel jako desátý chod. Nic proti němu, jedná se o skutečně dobré jídlo, jen bych ho pro jeho konzistenci ocenil daleko menší množství, nebo alespoň vydatnou porci pečiva.

Naopak by v místní kuchyni nemuseli vůbec šetřit jemným hovězím jazykem , servírovaným s hrachovým pyré. Právem se v místním provedení jedná o oceňovanou lahůdku. Výraznou chuť hovězího překvapivě podtrhuje konzistence vlastní spíše husím játrům. Není však divu, kuchaři jsou tak zdatní, že socialismem zprofanované blaťácké zlato se po opečení a doplnění jeřabinami také zařadilo po bok toho lepšího, co tu člověk během jedenácti chodů a tří chodů amuse bouche zpracoval.

Kvalita jídel, nápad, interiér i obsluha skutečně dostojí nemalým ambicím zakladatelů restaurace. Nevím, nakolik to byl úmysl (široká nabídka zahraničních vín tomu u restaurace s místní kuchyní napovídá), ale restaurace La Degustation Bohême Bourgeoise je tu spíše pro zahraniční turisty. Pro ty, kteří chtějí v rámci své několikadenní zastávky v Praze okusit něco, co je odborníky uznáno jako kvalitní, ale zároveň z tradice vycházející kuchyně. Čeština byla ostatně mezi osazenstvem v den mé návštěvy slyšet spíše okrajově, a moc bych nedal za to, že tomu tak je po celý týden.

Pokud tedy některý ze čtenářů uvažuje o návštěvě restaurace v Haštalské ulici, určitě ji doporučuji. Mám pro ně však i drsnou radu, která je může ušetřit pokusu o srdeční příhodu při placení: pokud na útratu v  La Degustation Bohême Bourgeoise skutečně nemáte částku výrazně přesahující pět tisíc korun na osobu, tak pro vás tahle restaurace není. V takovém případě vás může alespoň potěšit, že se i české kuchyni dostalo francouzského ocenění.